Rok 2024 byl protknut desítkami a stovkami upomínek na chrabrého vojevůdce Jana Žižku - výstavy, expozice, přednášky, televizní a rozhlasové medailonky, knihy a četby z knih, odborné publikace, almanachy, novinové články a já nevím, co ještě. No a samozřejmě také hafo turistických pochodů a geocachingových keší a eventů - a to nejen těch našich.-) Byl to rok, kdy jsme o Jana Žižku doslova zakopávali na každém kroku. To bude nejspíš tím, že jsme všem těm upomínkám šli vstříc.-)

Ne všechno zajímavé a podchycení hodné se mi podařilo zaznamenat, a tak bych prostřednictvím několika střípků rád tak nějak elegantně rok Jana Žižky zakončil. Tenhle článek ponechám bez jakékoliv pointy - třeba jej ještě o nějaký ten střípek časem doplním...   

Socha Jana Žižky v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě (3. 2. 2024)

Čestné místo v galerii zaujímá socha Jana Žižky zarputilého výrazu od Mistra Josefa Václava Myslbeka z roku 1879. Považte, že to byl počin mladého umělce ve věku třiceti let. V galerii jsem zdaleka nebyl prvně, a tak jsem se urputného pohledu levého bojovníkova oka nezalekl. Co mě však dostalo, byl  plakátek po jeho pravici, zvoucí na expozici Rychlých šípů v komiksové tvorbě zvěčněných. Neskutečná kompozice napříč stoletími a charaktery.-) Jen jsem čekal, kdy ten Žižka nezbednému Červenáčkovi flákne jednu palcátem?! 

Památce Žižkově v Třebíči (3. 3. 2024)

K obrannému systému města patřila kromě věže a hradeb i předsunutá opevnění na strategických vyvýšených místech. Zbytek jednoho takového opevnění se nachází v městkém parku na Hrádku. Součástí tohoto místa je mohyla prazvláštního tvaru z nakupených žulových kamenů, která byla zbudována přesně před sto lety - v roce 1924 jako připomínka 500 let od smrti Jana Žižky z Trocnova. 

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (17. 4. 2024)

První osobní kontakt s panem ředitelem Jihočeského muzea se uskutečnil v polovině dubna. Když jsem si ve vestibulu prohlížel nástěnky, tak si říkám, pane jo, tady to Žižkou jenom žije! Na spolupráci s muzeem jsem se moc těšil. Leč bylo to jen klamné zdání, s muzeem jsem se nakonec nedomluvil...

   

Žižka v Borovanech (17. 4. 2024)

Ač se původně symbolem megaeventu Žižkův palcát měl stát monument v Trocnově, symbolem říjnového setkání byla nakonec socha Jana Žižky na náměstí v Borovanech, dílko to podstatně subtilnější, vyvedené v letech 1892 - 1893 bratry Ducháčkovými v Praze. Socha měla podobný osud jako třeba socha KHB v Havlíčkově Brodě - za okupace musela být odstraněna a na své místo se vrátila až v padesátých letech. 

Jel jsem tenkrát silně zklamaný z jednání z Českých Budějovicích, netuše, že o několik málo hodin později upečeme naprosto úžasnou akci v Borovanech. Tohle borovanské zastaveníčko ve mně emociálně bublá ještě dnes...

   

Rytíř Dominik von Holzpferd (20. 4. 2024)

Na Žižkově palcátu v Sudoměři se zrodila legenda. Rytíř Dominik von Holzpferd. Víkendu v Sudoměři byl nejstudenějším víkendem na jaře. Pršelo, lilo, padaly kroupy, padal sníh, foukalo, fičelo, v uších hvízdalo. Nečas k nevydržení. A to za námi přijel autobus malých práčat. Vymysleli jsme pro zahřátí rekonstrukci dobývání vozové hradby. Rytíř na dřevěném koni se trpělivě nechal po celý víkend mlátit palcátem do hlavy a bičovat řemdihy. Pro mimořádný úspěch se z této role vysvlékl až po finální řeži a potupné porážce na hlavu v Borovanech.-)  

   

Nádraží s vozovou hradbou (19. 9. 2024)

Měsíc před megáčem mi ze Žižky už někdy hrabalo. Když jsem na vlakové zastávce Radostice u Trocnova uviděl bojový vůz, říkal jsem si, už je to tady, nejvyšší čas navštívit ordinaci Dr. Chocholouška.-) Nebylo třeba, graffiti bylo opravdové. Bylo jasné, že tohle si nemůžu nechat pro sebe a že tu musím založit kešku, abych vás sem přivedl.-)

   

Ty-li jsi, bratře Žižko? Krejž holého! (20. - 22. 9. 2024)   

Žižkův palcát v Rabí byl pro nás zatěžkávací akcí před megáčem. Taková komorní "akcička" s megaeventovým programem od pátku až do neděle - hafo nových keší včetně LABek, komentované prohlídky, muzeum, hrad, odhalení Žižkova kamene, sázení fiktivní hrušky, husitské ležení. Ještě že mám na to lidi.-) ... takže tímto děkuji.-)

   

Petr Čornej v Táboře (10. 10. 2024)

Žižkovi jsem se naučil rozumět prostřednictvím knih a přednášek profesora Petra Čorneje, našeho největšího žižkologa. Letos se stal veřejně známou celebritou. Navštívil jsem několik jeho přednášek, vždy v přeplněných posluchárnách a vždy jsem se dozvěděl něco nového. Pozvání do Borovan však vzhledem k přeplněnému diáři musel bohužel odmítnout...

   

Žižkův meč v Betlémské kapli (12. 10. 2024)

Ten den byl megaevent na Dobešce, ale my jsme spěchali do Betlémské kaple, kde se konaly hlavní oslavy 600. výročí úmrtí Jana Žižky. Hlavními taháky dne byly přednášky pánů profesorů Čorneje a Láška a především pak vystavený údajný Žižkův meč, který se vrátil do Čech na jeden jediný víkend poprvé od roku 1648, kdy byl na konci třicetileté války odvezen v rámci válečné kořisti do Švédska. V horní části čepele meče je vyobrazen kalich s hostií a písmena M a K. Při otázce na věrohodnost této památky byl pan profesor Čornej velmi decentně skeptický. Především se mu nezdálo, proč a k čemu by byl polnímu veliteli ozdobný meč - a ještě k tomu "podepsaný"?!  

   

Žižkova hrušeň (15. 10. 2024)

Asi 5 km na jihozápad od Borovan nachází se obec Otěvěk. A v té obci se podle Mapy.cz nachází Žižkova hrušeň. Tedy spíš snad pravnučka Žižkovy hrušně. Pod ní se podle legendy setkávali Ješek, zeman z Otěvěka, spolu se svým přítelem Janem Žižkou. Protože byli oba stejného smýšlení, často diskutovali o utlačování drobných zemanů rožmberskou vrchností. Zmiňovanému Ješkovi z Otěvěka se ale nakonec znelíbilo Žižkovo lapkovství a své přátelství s ním ukončil.

Pana domácího jsem požádal, zda smím vstoupit na jeho pozemek za účelem pořízení snímku, a co že je na té legendě pravdy? Odpověď byla racionálně lakonická: "Dyť já ani nevím, kdo to tam na ty mapy dal?!"

   

Husitské muzeum v Táboře (28. 10. 2024)

Ještě jsme toho asi po megáči neměli dost, a tak jsme se byli dorazit v expozici Husité táborského Husitského muzea. Expozice je velice zajímavě a především moderně vyvedená, přesně podle současného muzejního mustru. Taková ta celorodinná zábava - trochu seriózních informací pro tatínky, trochu drbů pro maminky a trochu interaktivních panelů pro dětičky. Ale nám se tady líbilo. Hlavně ta přehršel sošek, bust, reliéfů, desek a dokonce i kachlů ztvárňujících Jana Žižku. Vzal jsem si z toho ponaučení, když máš jedno oko zakrytý, tak seš Žižka bez ohledu na to, jak vypadáš. A přes to nejde vlak!

   

Jan Žižka v Sudoměřicích u Bechyně (14. 11. 2024)

Tak o téhle "soše" na návsi jsem neměl ani tuchy. A to údajně byla slavnostně odhalena v roce 2002. Ten Žižka musí bejt už notně prolezlej červotočem.-) Informační cedule hlásá: "Po naší vsi často bloudili turisté  a hledali velikou kamennou sochu Jana Žižky z Trocnova. Nemohli jsme je přesvědčit, že Sudoměř je zcela jinde než naše obec ... Abychom vyšli našim milým turistům vstříc, rozhodli jsme se, že sochu Žižky v místě, kde se setkávají průsečíky trojúhelníků středu světa a středu galaxie, postavíme." To je, co?! Až z toho Žižkovi vypadlo voko.-)

   

Kostelec nad Černými lesy (23. 11. 2024)

Účastnil jsem se turistické pochodu Podzimní setkání turistů Středočeské oblasti KČT s cílem v Kostelci nad Černými lesy. A čeho si myslíte, že jsem si všiml jako prvního? Myslíte si to úplně správně! Já toho Žižku vidím, i když spím.-) Ale tenhle památník nabízí víc, než jen dva reliéfy. Nabízí citát Jana Husa, který by si každý z nás měl alespoň přečíst a pokusit se mu porozumět: "Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti!"