Už někdy od léta jsme tak nějak spekulovali o santiniovské akci v naší Matičce měst, abychom našim nejvěrnějším přiblížili místa, kde se Jan Blažej Santini narodil, kde žil, kde tvořil a kde nakonec také zemřel. Spekulovali, spekulovali ... až to nakonec dopadlo zcela příznačně ... taková trochu hurá akce ... a prakticky na jediný možný termín.-) Poslal jsem k publikaci listing eventu, informace jsem umístil na webu a emajlově je rozšířil mezi přátele a známé. Žádná velká propagace ... zase jedna taková úplně komorní akce.-)
Trochu to zjednodušuji, protože jsem samozřejmě musel nejprve kontaktovat Jelenu Burianovou, naši kamarádku a dobrou duši z TurBaního odboru KČT, ale především skvělou průvodkyni, jestli na nás bude mít v tomto termínu čas. Když kývla, bylo vyhráno, úspěch akce je tímto zaručen.-) Původním záměrem byla odpolední "procházka" po Santiniho stopách na Novém Městě pražském - leč domluvili jsme se, že by bylo škoda vynechat Svaté schody při kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově - a tak jsme nakonec vytvořili koncept dvou prohlídkových bloků s eventovou "přestávkou" během jediného nedělního odpoledne. To přeci musíme úplně v pohodě stihnout!
A to jsem ještě netušil, že se podaří zajistit otevření kostela na Karlově včetně Betlémské jeskyně - jak pravil jáhen Laňka - když jde o Santiniho, tak to musí být se vším všudy! Jenom tady jsme vydrželi téměř hodinu. A že nás bylo - v lavicích jsem nás napočítal téměř šedesát pozorně naslouchajících! Po interiéru kostela, Betlémské kapli a kolečku kolem kostela jsme si ještě odskokli na vyhlídku na bastionu ... a potom už s několika zastávkami po zajímavých místech Karlova zamířili na tramvaj na "Ípák" (jak s oblibou říká můj synek a mně to rve uši.-) ... a odtud vyhlídkovou jízdou dvaadvacítkou směrem na Pražský hrad a na Pohořelec.
Po "povinné" půlhodině u sochy sv. Jana Nepomuckého, kde se sešlo fakt jako hóóódně geolidiček i mudlolidiček, jsme od rodného domu U tří hvězd štrádovali k dalším Santiniho památkám v Nerudově ulici. K Valkounskému domu, Santiniho bydlišti. K Morzinskému paláci, dnešnímu rumunskému velvyslanectví. Ke Kolowratskému paláci, dnešnímu italskému velvyslanectví. A především ke kostelu Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, kde jsme opět usedli do lavic pokorně naslouchaje výkladu (tentokrát jsem se dopočítal téměř osmdesáti posluchačů). Vtipné bylo, když jsem ohlásil, že v sakristii je možné získat turistickou vizitku a razítko, tak polovina posluchačů zase okamžitě povstala.-)
No a po Jelenině výkladu jsme přešli na Tržiště ke Colloredo-Schönbornskému paláci (pro změnu velvyslanectví USA) a odtud k naší poslední společné zastávce - do Šporkovy ulice, kde se nachází nově instalovaná pamětní deska v upomínku Velkého Mistra. Následný hromadný odlov nové santinovské multiny sice původně plánovanou organizovanou akcí nebyl, ale v podstatě tohoto charakteru nabyl.-)
Putování za Santinim po pražských stopách bylo dalším důstojným článkem oslav barokního stavitele a já stále ještě nevycházím z úžasu, kolik zapálených lidí tohle půldenní martýrium s námi absolvovalo! Je skvělé, že vás to, naši milí, pořád ještě baví! A protože si toho vážíme, tak jsme vám všem byli ještě připít na zdraví v jedné hospůdce před hlavním nádražím. Připít vám na zdraví a poděkovat vám! Tak takhle jsme se kousli a tolik jsme se obětovali.-)