O téhle akcí vím už od jejího druhého ročníku, ale termínově jsem se s ní v předešlých letech nesešel. Až letos, kdy se píše ročník číslo šest. Ale zato to klaplo dokonale! Odvahu pokořit korunu Žďárských vrchů a vůli vytrvat v sobě totiž nalezli hned tři zástupci našeho oddílu - na trasu se se mnou vydají ještě Martin Pesler a náš hostující člen Kamil Motalík.
Oč vlastně běží? V propozicích pořadatele, zájmového spolku Bratrstvo Žďárských vrchů se píše toto: „Osmistovky Žďárských vrchů jsou podzimní navigačně orientační pochod či běh. Cílem je v limitu 24 hodin daného dne vystoupat na co největší počet osmistovkových vrcholů Žďárských vrchů. Postup od startu přes jednotlivé vrcholy do cíle, jakož i orientační nebo navigační pomůcky si každý účastník volí sám.“
Vlastně je to docela snadné. Těch vrcholů je šestnáct a pokud se budeme pohybovat vzdušnou čarou, tak to máme bratru 45 km a ani se moc nezadýcháme.-) Realita je ovšem trochu jiná…
Na roztrénování volíme páteční pochod „Kolem noční Jihlavy“ a pak se už přemisťujeme na statek v Krátké, kde se bude odehrávat to nejdůležitější - tady sídlí štáb, tady bude start a cíl akce, tady přespíme a tady se pro nás bude chystat sobotní večeře v případě šťastného návratu.-) Ale to je ještě daleko, ještě jsme ani nevystartovali…
Letošního ročníku se účastní třicítka odvážlivců. To je takový obvyklý počet. Není moc šílenců, kteří cítí nutkavou potřebu během jediného dne vystoupat na šestnáct vrcholů a šestnáctkrát se zase spustit dolů. Ale všichni, co se tu sešli a posílají dokola seznamovací panáčky, jsou naprosto v pohodě. Dnes je dnes a dnes je pohoda, a co bude zítra, to necháme, až se vyspíme.-)
Nevyspali jsme se moc. Zítra nám začíná o půl páté a my se vydáváme za kuželem baterky vstříc první osmistovce na Pohledecké skále. A pak budou následovat další a další a další… a my zjišťujeme, že z těch osmistovek jich známe sotva polovinu. Ostatní pro nás byly dosud jen bezvýznamné a bezejmenné body na mapě. A přitom co vrchol, to po dnešku originální příběh!
Chvíli putujeme po značených turistických cestách, chvíli po polních pěšinách, průseky lesem anebo prostě jen za šipkou po lukách a pastvinách. Zpočátku to šlape v pohodě a v suchu, ale jak v průběhu dopoledne začne drobně mžít a postupně přecházet do „májového“ deštíčku až po vydatný půlhodinový slejvák, tak se sucho změní v permanentně mokré a studivé boty. Čvachtající až do cíle. Zvlášť průchod vzrostlým jetelištěm bych z tohoto pohledu ohodnotil jako mimořádně přínosný pro potvrzení hypotézy, že pojem goratex je jen marketingovým tahem.-)))
Po čtrnáctihodinové zdravotní vycházce máme Krátkou opět na dohled. Ve startovních kartičkách zaznamenaný průchod všemi šestnácti kontrolami a v nohách téměř 65 km s celkovým převýšením 1.650 metrů. Čeká na nás suché oblečení, horká polévka a skvělý guláš s domácím knedlíkem z kuchyně paní domácí. Hotový balzám pro tělo i pro duši.-)
A na závěr mají pořadatelé pro naši duši coby zákusek připravených pět minut slávy, dostane se nám slavnostního vyhlášení vítězů. Vítězem je totiž každý, kdo se živ a zdráv vrátí do cíle! Z rukou organizátorů přebíráme originální rukodělné brašničky s pořadovými čísly 106 - 108 (právě tolik startujících totiž během šesti ročníků dokázalo zdolat všech šestnáct vrcholů před námi), fotografování pro světové sportovní agentury a potlesk davů na tribunách. Jak omamný je ten okamžik.-) No, z té slávy se do zítra jistě vyspíme, ale radost z účasti na super akci jen tak nevyprchá. Bylo to moc fajn a byli jsme tu moc rádi!