Puchýře míváme obvykle po chození, když si navlékneme na nožku nevhodnou ponožku či ještě neošmajdanou botku. Puchýřem v tomto případě myslím ovšem Poslední puchýř, jednu z nejvýznamnějších akcí KČT na sklonku kalendářního roku. Letos se Puchýře ujaly Bučovice, malé jihomoravské městečko s asi šesti tisícovkami obyvatel. Sice malé, však o to víc historicky bohaté. S unikátním renesančním zámkem přímo v jeho centru. A když sem o prodlouženém víkendu 16.-19. listopadu dorazily další dvě tisícovky turistů, bylo nás všude plno.-)
K ubytování jsme nevyužili možnost přespat na podlaze tělocvičny místní obchodní akademie, ani v penzionech v širém okolí. Naší základnou se stalo stanové městečko na okraji dva kilometry vzdálené vesničky Kloboučky, kde jsme se na tři noci utábořili společně s asi dvacítkou dalších zimních táborníků. Zúčastnili jsme se v šestičlenném osazenstvu, což při omezených časových možnostech našich členů považuji za úspěch. Vlastně jsme tak zároveň splnili i poslední bod programu aktivit a výkonnostních disciplín našeho klubu, které jsme si naplánovali na začátku letošního turistického roku.
Poslední puchýř jsme využili také k propagaci našich pochodů v příštím roce a k propagaci našeho nového Tematického turistického odznaku Havlíček. Věříme, že se nám podařilo mnohé turisty oslovit a že si naše pochody naplánují do svého turistického kalendáře. Budeme se na ně těšit. Třeba hned už v březnu na Jarní Vysočině.-)